- 5. duben 2018
Proseč - Co by se stalo, kdyby se nikdy nenarodil? Nedal by svou slavnou penaltu, nemiloval ho celý národ a spousta střelců by neopakovala jeho jedinečný kop. Za všechno může kartářka, která prohlásila, že to ještě nenarozené dítě bude jednou hodně, opravdu hodně slavné.
Jak řekla, tak se v roce 1976 v Bělehradě stalo. To slavné dítě byl Antonín Panenka, jehož troufalý vršovický “dloubák” do německé sítě ve finále mistrovství Evropy znamenal zlato. Národ si ho dodnes připomíná a Panenka o něm na besedách také musí často mluvit. “Snažil jsem se hrát vždycky fotbal pro lidi a bavit je a také, aby to nás hráče bavilo. Když se řekne jméno Panenka, tak si mě všichni spojí s penaltou. Všechny ostatní góly a pěkné nahrávky, které jsem udělal, zapadly kvůli tomuhle slavnému okamžiku. Na jednu stranu jsem na ten kop pyšný, ale pak je škoda, že mě lidé spojí jen s tímhle,” trochu litoval slavný fotbalista.
Jeho nejlepší trefou je podle něj gól, který dal už tenkrát na sklonku kariéry během svých nejlepších fotbalových let v Rapidu Vídeň. “Dal jsem ho v Rakousku. Rapid byl tenkrát po 26 letech mistr, porazili jsme v posledním utkání Innsbruck a já jsem dal gól tak, že jsem přehodil brankáře. Stáli jsme proti sobě a já dal míč nad něj. Byl to takový neobvyklý gól,” poznamenal borec, jenž nedávno zajel na velkou besedu s prosečskými obyvateli, kterou uspořádal Ergotep CSR Institut, o. p. s.
Koncem roku oslavíte sedmdesátku. Chystá se oslava ve velkém?
Něco určitě bude. Nejsem typ, který by tyto věci organizačně zvládal, ale mám kamarády, co chtějí akci udělat, měl by se sehrát fotbalový zápas legend. Je fakt, že čas utíká jako kůň a je potřeba to vyřešit s velkým předstihem. Už teď z toho celého mám trochu hrůzu, protože oslav bude hodně a já to moc nemám rád.
Nejste slavící typ?
Ne, to vážně nejsem. Vždycky jsem to bral tak, že čím méně lidí, tím lépe.
Předpokládám, že vám s přípravou rád pomůže i kamarád z národního týmu a Duklák Ladislav Vízek, že?
Ten mě spíš obere o prachy, protože spolu hrajeme různé sporty, takže vždycky proběhne nějaká sázečka.
Oba jste byli výborní fotbalisté a vaše osobnosti žijí ve veřejném prostoru dodnes, protože se pořád vyjadřujete k současnému sportovnímu dění.
Já se moc nevyjadřuji, ale Láďa je v médiích hodně frekventovaný, protože má prořízlou “hubu” (pusu). Nebojí se říct věci, o kterých říkám, že by měl ubrat. Jenže on už je takový a co má na srdci, to má i na jazyku a řekne to. Má i rubriku v Deníku Sport a tam je dost kritický. Já takové věci neumím.
A spíše s ním a s jeho názory souhlasíte?
Hodně s ním souhlasím, ale někdy by to nemělo být tak tvrdé a neříct to tak naplno, ale jen to téma naťuknout. Ale jinak s ním samozřejmě souhlasím.
O vaší slavné penaltě se nemusíme ani bavit. Snad každý Čech jí viděl. Ale jaký na vás zanechává dojem, že jí po vás borci z celého světa opakují?
No… kdyby mi každý poslal deset korun, tak jsem hodně bohatý. Bohužel mi je nikdo neposílá. (úsměv) Viděl jsem hodně hráčů, kteří jí napodobovali. Je moc hezké, že všude říkají, že ten způsob provedení penalty je Panenka kop. Já jsem vážně netušil a ani si nepředstavoval, že by se moje penalta zapsala do historie fotbalu. Je to příjemné a jsem rád, že po mně něco na světě zůstane.
Sledujete, kteří světoví hráči ji po vás opakovali?
To vůbec, protože nejsem typem člověka, co by se doma “rochnil” v historických fotkách a videích. To už si raději doma pustím Simpsonovi. Ale samozřejmě se najdou lidé, kteří to sledují a občas se zeptají na tyhle věci. Vždyť já jsem záznam z mistrovství Evropy 1976 viděl snad dvakrát v životě a z toho jednou to nejspíš bylo tenkrát, když to na kazetě pouštěla jedna firma.
Když jste dával velký rozhovor k šedesátinám do Mladé fronty DNES, tam jste svou penaltu viděl vůbec poprvé na videu. Od té doby váš slavný kop opakovali například Neymar, Messi, Cristiano Ronaldo, Matheus z Porta, nebo Brazilec Alexandre Pato. Co na ta další slavná jména říkáte?
Paráda, ale bylo jich samozřejmě ještě víc. Jen musím dodat, jak mluvíte o Ronaldovi. Uvádí se to, ale je to trochu chyba.
To máte pravdu. Kopnul ji více zpříma na branku a balon neměl klesavou trajektorii.
Přesně tak. Ale vím, že o správné provedení se pokoušeli i Ibrahimovič, Totti, Messi, Sergio Ramos. Ale před čtyřmi lety se mi přihodila taková zajímavost.
Povídejte.
Přijela za mnou mexická televize a pouštěli mi 160 penalt kopnutých mým způsobem, které byly posbírané po celém světě. Nevím, kde to sebrali, ale bylo to působivé. Ukazovali mi, jakým způsobem to který hráč kopnul a chtěli po mně, abych okomentoval každý pokutový kop. Seděli jsme nad tím skoro celé odpoledne, abychom posoudili, co dělají dobře a špatně. Vtipné na tom bylo, že jsem tam objevil hráče z druhé anglické ligy a musím říct, že ten to kopnul lépe než já. Tak, jak by to mělo doopravdy být.
Jak je to tedy kopnuté perfektně?
Já jsem kopnul balon dobře, nešlo to úplně přesně doprostřed brány a nebyl to až takový oblouček. Terén jsem měl dobrý a míč jsem měl kulatý. Měl jsem hroznou výhodu, že v té době to nikdo neznal. Dnešní hráči už to mají těžší. Ukazovali mi, že těm, kteří penaltu takto neproměňovali, všichni fanoušci vynadali.
Panenkova penalta má i stinnou stránku. George Călințaru ji v loňském ročníku rumunské ligy neproměnil a byl za vyvrhele. Co jste na to říkal?
Možná jsem to i slyšel, ale mohu k tomu říct jen to, že tuhle penaltu nemůžu jen tak kopnout, když mě to zrovna napadne. Když to chce někdo udělat, musí si to alespoň zkusit na tréninku a mít to trochu připravené. Musíte dělat všechno a chovat se tak, aby byl brankář přesvědčený, že to kopnete normálně. Ale když bych to nikdy nedělal a pak se rozhodl to takto kopnout, to by byla divočina a to byl nejspíš i jeho případ.
Kopal ji v 94. minutě a měla rozhodovat o vyrovnání stavu jeho Juventusu Bukurešť proti FCSB.
Podrobnosti samozřejmě neznám, ale je možné, že už to takto někdy kopnul a brankář na to čekal.
Co říkáte spíše na to, jak se k tomu postavili spoluhráči i fanoušci. Ti na něj dotírali, měl s tím problémy i na ulici.
Řeknu jednu zajímavou věc. Ono se něco podobného mohlo stát také mně. Tenkrát tady byl jiný politický režim a všechno, co bylo z “Východu” na “Západ”, bylo dobré. Obráceně to bylo špatně. S lidmi z politického světa jsme se znali a já tehdy zaslechl takovou úvahu, že ve vyšších politických kruzích se mluvilo o tom, že kdybych tím slavným Panenkovým kopem penaltu nedal, měl bych asi velké problémy. Režim by se po mně svezl a bral by to jako znevážení politického systému. Jsem dodnes rád, že se mi ji podařilo proměnit. Já vlastně nevím, co by se stalo, kdyby nastal opak. Jestli bych nemusel skončit s fotbalem…
Uměl jste si vůbec představit, jak by s vámi zatočil komunistický režim? Příklady bychom mohli hledat třeba u Emila Zátopka, který i jako medailista a rekordman olympiád skončil v kolbence.
Je to možné a takové úvahy jsem zaslechl, že by takto po mně šli. Ale bude lepší do toho nešťourat. Zaplať pánbůh se mi něco podobného nestalo.
V šedesáti jste řekl, že si váš proslulý knírek klidně oholíte a tehdy by na něj bývaly byly i sázky.
Tenkrát nakonec žádné nebyly, ale pořád říkám, že když mi někdo dá dva miliony, klidně půjde dolů. Mně ten knírek naroste za čtrnáct dní znova. Bohužel, nikdo se sázkou nepřišel. (úsměv)
Tehdy jste ho chtěl prodat za 200 tisíc. Takže cena ještě narůstá?
Samozřejmě! Musíte počítat s inflací, DPH a se vším okolo toho. (smích)
Kdysi jste mluvil o tom, jak vás trenér Bohemky Pospíchal cepoval za fyzičku a kondici. Obstál byste v dnešním fotbalu, kdy jsou právě tyto parametry u fotbalistů na prvním místě?
Nikdy jsem zrovna fyzičkou nevynikal, to je pravda. I když jsem zdánlivě moc netrénoval, snažil jsem se trénovat poctivě, ale nikdy jsem nebyl běžecký, nadupaný typ. Mám jeden krásný příklad. Měli jsme tenkrát zimní přípravu a během ní kondiční testy, aby měl trenér představu, jak na tom jsme. Kouč Pospíchal přinesl takový papír, na němž měl pořadí hráčů a řekl - nejlepší testy měl Kotrba a další a nejhorší vzadu jsou Panenka a Dobiáš. Ale na druhou stranu zase dodal, že když se po sezoně budou volit nejlepší hráči v zápasech, tak ten papír musí otočit, protože Panenka s Dobiášem byli nejlepší a Kotrba ani nehrál. Každý má něco.
Zabrousíme ještě do Pardubického kraje. Do Poličky jezdíte hrát tenisové turnaje se skalními fanoušky Bohemians. Pořád vás to baví?
Byl jsem tam už pětkrát, bohužel se mi ještě nepodařilo udělat žádný dobrý výsledek. Ale o tom tato akce samozřejmě není. Chyběl jsem jenom předloni, protože tuším právě hrála Bohemka. Pokud mám čas, jezdím tam. Jsou tam dobří kamarádi, dobří kluci a turnaj pořádá můj dobrý kamarád z Prahy. Cítím se tam velmi příjemně. Hrajeme spolu tenis, protože nás to baví a nenajdete tam žádného blázna, který by chtěl klání vyhrát za každou cenu. Jezdím tam rád. Mám odsud dokonce i krásnou vzpomínku.
Povídejte.
Jednou mi tam dali takové zeleno-bílé boty. Je možné, že to byl někdo z nedaleké Skutče, kde sídlí Botas a Botana. Byly to vážné krásné boty v zelených a bílých barvách a na jazyku se vyjímalo logo Bohemky. Opravdu moc krásný dárek, který mám doma schovaný.
Druhá věc je, že se vám tam sejde spousta fanoušků Bohemians, což je na malém městě poměrně rarita.
Je jich tuším pět až šest, kteří přijdou s celou výbavou včetně šály. Věřte tomu, že mají dokonce víc suvenýrů Bohemky, než mám já.
Pokud vím, tak někteří mají i postelové povlečení s motivy “Klokanů”.
Je to klidně možné. Kdyby se to vyrábělo, měli by určitě pro malé děti i barevně sladěný nočník. (smích)
Co říkáte na takovou věrnost malému klubu v době, kdy se především fandí Spartě, Slavii a Plzni?
Bohemka má poměrně hodně příznivců, ale víme, že se nemůžeme srovnávat se Spartou a Slavií. Jejich tábory fandů jsou daleko větší. Hodně jezdíme se starou gardou Bohemky po Čechách a všude se najdou “Bohemkáři”, kteří přijdou v dresech, oblečení a v šálách a nosí i almanachy. Jen jich není tolik, aby založili kluby, abychom tu základnu měli organizovanější. Bohemka má jednu obrovskou výhodu oproti Spartě a Slávii. Sparťani nenávidí Slávisty a naopak a jdou do sebe. Ale Bohemka nikomu nevadí, je sympatická oběma a v tom vidím velké plus.
V Poličce najdete velké fankluby Sparty i Bohemky. Ten sparťanský je dokonce poměrně uznávaný u vedení klubu. Oba spolu chodí na pivo. Mělo by to tak být, viďte?
Zrovna jsem o tom přemýšlel. Když někdo fandí jinému klubu než já, proč bych se na něj měl zlobit, nebo mu nadávat. Naopak by bylo hezké, když si ti kluci spolu zajdou na pivo a o všem kolem fotbalu si pokecají. Tak by to mělo vypadat. Jsou bohužel také fandové, kteří na fotbal nechodí pro hru, ale jsou tam kvůli jiným věcem. To je ta smutná a horší věc.
Hrál jste za národní tým. Jak se vám po turnaje v Číně jeví národní mužstvo a co říkáte na výkony vašich nástupců?
Ptali se mě na to také další novináři. Turnaj jsem neviděl a nemohu to hodnotit. Ale s lepším soupeřem jsme jednoznačně prohráli a nevytvořili si jedinou šanci, co vím alespoň z doslechu. A porazili jsme Čínu, která má fotbal ještě v plenkách. Proto ten výkon není směrodatný. Myslím si, že národní tým nemá kvalitu, aby se prosadil ve vyšších patrech. Chvíli bude trvat, než se narodí další hráči, co naši vlajku povznesou výš.
Mrzí vás současný stav českého fotbalu?
Jistě. Nedostaneme se na mistrovství světa a nemáme komu fandit. A nebudou tam ani Slováci. Bude to pro českého fanouška poměrně nezáživné.
Jsme na půdě sociální firmy. Proto mě zajímá, jestli máte nějaký kontakt s fotbalem hendikepovaných?
Jednou jsem ho každopádně viděl. Jsem pravidelným účastníkem fotbalového turnaje pořádaném v Havlíčkově Brodě, kde ho organizují už podeváté. Je tam dvanáct až patnáct mužstev. Jsou tam lidé, kteří nikdy předtím do míče třeba ani nekopli, ale líbí se mi na tom to, že hrají srdcem a hra je baví. Nemůžete od nich očekávat velké výkony, ale mají nasazení a chuť. Ale mám i jinou zkušenost.
Jakou?
Zúčastnil jsem se tréninku nevidomých fotbalistů, kteří hrají s míčem s plíšky uvnitř, aby podle sluchu poznali, kde se nachází a na které straně hřiště mají hrát. Zkusil jsem si to na vlastní kůži. Bylo to velice zajímavé. Zavázali mi oči a zkoušel jsem to jako oni. Musím říct, že je to strašné.
Nezvládl byste to?
Měli tam takové cvičení, kdy osm až deset metrů vedli balon. Jen brankáři a trenéři mohou dávat pokyny, takže na hráče houkli a hráč vystřelil. Koukal jsem, jak to dělají a zkusil si to taky. Vedl jsem balon, a když jsem chtěl vystřelit, tak jsem přemýšlel, že vlastně ani nevím, kde je míč. (úsměv) Nějak jsem to trefil a balon šel úplně vedle. Ale je vidět, že oni už opravdu umí. Hráli potom mezi sebou a bylo vidět, že se ti hráči umějí dobře orientovat. To, co jim pánbůh někde vzal, tak na druhé straně jim to někde trochu usnadnil.
Dal byste svou slavnou penaltu i se zavázanýma očima?
To ne. Do míče bych se ani netrefil a hlavně bych takovou penaltu ani nedal. Byla by to druhá neproměněná penalta v životě.
Bohuslav Stehno
